Začneme na úvod klasickou otázkou, jak ses k hokejbalu dostala a kdo a kdy tě k němu přivedl?

O hokejbalu jsem věděla od spolužáka, který také hraje. Když bylo v Pardubicích mistrovství světa, tak jsem se chodila koukat snad každý den a zaujalo mě to, šla jsem na trénink a teď hraji svou čtvrtou sezónu.

Co tě na něm zaujalo, že jsi u něj vydržela až do současnosti?

Asi ta týmovost. Kde se několik lidí spojí a bojují za svůj tým, klub nebo národ. A dělají to jen proto, že je to baví, je to jejich koníčkem a né prací. Za mě skvělý způsob, jak vyplnit volný čas.

Jaké byly tvé hokejbalové začátky, ovládání míčků, hokejky?

Žádná sláva. Nějaký super talent od přírody rozhodně nejsem, ale už se to snad trochu zlepšilo.

Není moc obvyklé, že holka hraje hokejbal, jak na to reagovalo tvoje nejbližší okolí?

Pár lidí to překvapilo, zbytek lidí už toho ode mě moc nepřekvapí. Mamka říkala, že mi to zakáže, když mě viděla hrát.

Pamatuješ si na svůj první gól, víš jakému soupeři jsi jej vstřelila?

Pamatuji. Na mém prvním turnaji jsme s holkama hrály finále proti Prachaticím a já dávala gól na 2:0.

Jaká je ve hře tvoje silná stránka?

Řekla bych, že jsem rychlá, běhavá a nebojím se hrát do těla.

Hraješ za tým žen, jakou máte uvnitř týmu partu? Vídáte se i mimo tréninky a zápasy?

Myslím, že partu máme dobrou. Snažíme se, aby k nám zapadly i holky z mladších či starších žáků, je super když s námi chodí na tréninky a postupně se začleňují. Jinak když to situace dovoluje tak se určitě vídáme i mimo. V zimě společně jezdíme na hory na soustředění nebo jsme třeba byly i na společné večeři.

Kdo je tvůj oblíbený a naopak neoblíbený soupeř?

Dobře se mi hrálo proti Slavii, která už teď bohužel nehraje. Takže oblíbený asi Svítkov nebo Česká Třebová. A neoblíbený tým Prachatice.

V letošní sezóně jsi odehrála několik zápasů za mužský "D" tým, splnilo to tvé očekávání?

Spíš bych řekla, že dokonce předčilo.

Jak bys zhodnotila rozdíl mezi zápasy s muži a ženami?

Zápasy za muže jsou určitě rychlejší a tvrdší. Holky nehrají tolik do těla. I když mě chlapi většinou šetří.

Pomohlo ti, že v týmu s tebou byla i Hanďa Lankašová, která již za muže hrála?

Určitě. Hanďa je skvělá hráčka. Vlastně i díky ní jsem si řekla proč ne, proč to nezkusit.

Jsi známá svoji veselou povahou a vtípky, které upoutávají fotografy. Je to tvoje osobnost, kterou přenášíš mezi své spoluhráčky nebo jsi v tom nevině?

Tak v tom jsem určitě nevinně.

Nyní je sezóna přerušena, jak trávíš volný čas, když nemůžeš být na hřišti?

Když teď netrávím čas na hřišti, je aspoň víc času na kamarády a na rodinu, snadněji se plánují návštěvy. Snažím se abych úplně nezlenivěla, takže si jdu občas zaběhat nebo si doma zacvičím. Nebo i sem tam nějaký výšlap. Ale tomu být na hřišti se to nevyrovná.

Mimo hraní tě mohou fanoušci vidět i v boxu časoměřičů, dá se říci, že tě hokejbal naplno pohltil?

Asi by se dalo říct, že ano. Poznala jsem tady i spoustu skvělých lidí, za které vděčím hokejbalu.

Co bys chtěla v hokejbalu dosáhnout?

Chtěla bych se dál zlepšovat individuálně, ale i týmově, abychom to dotáhli co nejdál.

Autor rozhovoru: Martin Bulva