Jak ses k hokejbalu dostala a kdo tě k němu přivedl?

Celé se to seběhlo shodou náhod. Poprvé jsem se o hokejbalu jako takovém dozvěděla od přítele Honzy a časem jsem chtěla i zkusit, jaký je to pocit stát ve výstroji. Párkrát jsem si to zkusila a jednou mi napsala kamarádka Verča, že nemají gólmanku na trénink, tak jsem přišla, zkusila si to a přidala jsem se k týmu.

Post brankářky sis vybrala sama, nebo jsi na něj byla oslovení?

Nějak to vyplynulo samo ze situace, navíc nejsem zrovna běžec, takže nějaký post útočníka nebo obránce by asi stejně nepřipadal v úvahu.

Jakým sportům ses věnovala před hokejbalem, mohla jsi z některého čerpat pro hokejbal?

Když jsem byla malá tak jsem měla víc sportů, krasobruslení a aikido. Nejvíc jsem se však věnovala aerobiku a jízdě na koni. Aerobik jsem po 10 letech ukončila z důvodu nedostatku času, v ježdění stále pokračuju. Nevím, jestli mi to nějak pomohlo, ale mohla bych mít dobrou rovnováhu a zřejmě i pružnost.

Kolik zápasů jsi již odchytala a jak se ti v nich dařilo?

Přibližně mám odchytaných 8 zápasů, ať už na turnajích 3+1 nebo 5+1. K hodnocení zápasů asi nemám co říct. Myslím, že hodnocení sama sebe není na místě, byly zápasy, ve kterých jsem se cítila dobře a zápasy, kde jsem nepodala nejlepší výkon. Přece jenom jsem pořád začátečník, chyb je dost a stále je na čem pracovat.

Tvůj přítel je hokejbalový brankář, radí ti doma s chytáním?

Doma ani moc ne, občas něco prohodíme u koukání na hokej, ale jinak doma o chytání nemluvíme, pokud není zrovna před zápasem. Hodně mi radí při tréninkách, většinou mě doprovází i na turnajích.

Sleduješ jeho výkony v brance, případně jeho zápasy?

Sleduji, někdy možná až moc. Pravidelně jezdím na všechny zápasy, pokud mi to škola a vlastní zápasy a turnaje dovolí.

Nyní panují omezení, které ovlivňují zápasy a tréninky. Trénuješ i během této nezvyklé doby?

V téhle době není nic lehké, s přítelem chodíme občas běhat, někdy na kolo. Od hokejbalu jako takového jsem si dala přestávku a momentálně se soustředím na ježdění na koni.

Co tě na hokejbalu nejvíce baví a jaké v něm máš další cíle?

Určení konkrétní věci, která by mě na hokejbalu bavila, je hrozně těžké. Mě většinou baví sporty už jen z principu. Kdybych si ale měla že všech těch aspektů vybrat, řekla bych asi tým. Tu skvělou partu, co máme a kterou to neskutečně baví. Mé cíle nejsou nijak vysoké k určitým zdravotním omezením, momentálně je mou hlavní snahou se zlepšovat a nedělat zbytečné chyby. O případných vyšších cílech se uvidí později.

Za tým žen chytá i Romča Cidlinská, je mezi Vámi určitý věkový rozdíl, dohlíží na tebe jako na svého svěřence?

Na to si myslím, že by měla odpovědět Romča, opravdu netuším, co se jí honí hlavou. Ale musím říct, že je mi na hřišti velkou oporou, radí mi jak se zlepšit a když nemám nejlepší den, snaží se mi zvednout náladu a povzbudit mě.

Co bys vzkázala Všem dívkám, které by chtěli hokejbal zkusit?

Hlavně, aby se nebály a přišly si to vyzkoušet. Po celé republice je spousta skvělých ženských týmů, které jsou důkazem, že hokejbal není jen pro kluky. Jsme tu skvělá parta, tak není čeho se bát.

Autor rozhovoru: Martin Bulva