„Všem členům klubu bych vzkázal jediné – optimismus a víru. Optimismus, že bude líp a víru, že už to nebude dlouho trvat a sejdeme se na hřišti.“
Začal nám nový rok 2021. Jsme sportovní klub, tak se zeptám, jaký bude z hlediska sportu a sportovního vyžití?
Já jsem optimista, takže věřím, že ten nový rok bude lepší, a to nejen z hlediska sportu, ale života obecně. Horší už totiž asi snad ani být nemůže. Epidemiologická opatření, byť je z hlediska obav z přeplnění zdravotnických zařízení chápu, zcela ochromily na dlouhou dobu život společenský, kulturní i sportovní. A kolektivní sporty, ke kterým hokejbal patří, jsou na tom hůř – hráči si sice mohou jít do parku zaběhat, ale společný pobyt na hřišti prostě chybí.
Z podzimní části se z důvodu přetrvávající pandemie onemocnění COVID odehrál pouze necelý měsíc. Čísla, které uvádí vláda ČR, nejsou stále dobrá, jaké vidíš šance na dohrání jarní části sezóny?
Čísla, kterými se vláda řídí ve svých restrikcích, zatím moc optimistická nejsou. Trošku světla na konci tunelu je sice vidět v existenci vakcíny a startu očkování, ale s rychlostí a možnostmi proočkování u nás vidím ten tunel ještě hodně dlouhý. Šanci vidím alespoň v postupném otevírání sportovišť, byť třeba pro menší počty hráčů, aby si hráči a hráčky alespoň mohli vzpomenout, na kterou stranu se vlastně ta hokejka drží :). S každým pokračujícím měsícem, po který budou amatérská sportoviště uzavřena, je devastace aktivního pohybu populace čím dál větší a pokud by to mělo trvat ještě dlouho, tak se obávám, že dopady na zdravotní stav populace budou větší, než dopady způsobené samotným virem. Co se týká dohrání soutěže, tak stále doufám, že se – byť v nějaké ořezané formě – dohraje.
Myslíš, že vůbec lze bez pořádné společné přípravy naskočit do přerušené sezóny a dohrát jí na nějaké úrovni?
Nemožnost společných tréninků je samozřejmě problém. Ve vyšších kategoriích mají hráči individuální přípravu, která ale nemůže stoprocentně nahradit společné tréninky. Velký problém v tomto směru ale vidím u těch nejmenších kategorií, kde pokud rodiče nevedou své děti k pravidelnému pohybu (a otevřeně mnohdy na to nemají ani čas ani možnosti nebo prostředky, někdy ani chuť), bude to mít obrovský negativní dopad. Bohužel nemůže probíhat ani standardní zimní příprava v tělocvičnách, fitcentrech atd. Tedy naskočit do přerušené sezóny jistě půjde, ale kvalitu to určitě poznamená.
Druhá část otázky, jak současná opatření a omezení dopadají na provoz sportovních klubů?
Dopady na provoz budou obrovské. Jelikož stále není znám aspoň přibližný termín postupného „návratu k normálnosti“, nedá se zatím dopad vyčíslit finančně, ale ten návrat nebude jednoduchý. Vždyť i profesionální kluby avizují rostoucí problémy a potíže. A teprve uvidíme, zda vláda a sportovní orgány pochopí, že podporu bude při návratu potřebovat nejen špičkový profi sport, ale i ten amatérský.
Hokejbalový areál se neptá, zda se nyní nacházíme v nějakém omezení, musí probíhat nějaká jeho provozní údržba i v této době?
Zatím jsme v režimu „zazimování“ jako jiné zimy, takže probíhají jen některé drobné úpravy. Bohužel nám se do této už tak obtížné doby ještě objevila i krádež části vybavení, kterou v současné době řeší pardubická kriminálka, takže místo abychom pokračovali v dalším vylepšení zázemí, budeme muset řešit i tuto nepříjemnost.
Jak vidíš z pozice předsedy klubů testování hráčů, které by třeba umožnilo dohrání soutěže alespoň u extraligového týmu? Přemýšlel nad tím klub z hlediska sportovního a finančního?
Zatím tato možnost amatérskému sportu vůbec nebyla nabídnuta a upřímně i kdyby byla, nedovedu si to z finančního i organizačního hlediska dost dobře představit. Ale pokud by to byl jediný způsob, jak spustit tréninky i soutěže, určitě bychom se pokusili to nějak zvládnout.
Lze mít vůbec nyní nějaké plány, když nouzový stav omezil fungování i jiných důležitějších částí státu?
Zatím se moc není od čeho odpíchnout. Z pohledu plnění sponzorských smluv máme na zbytek sezóny smlouvy – byť v ponížené úrovni – pokryty. Jak to bude na příští sezonu jak v oblasti sponzoringu, tak v oblasti dotací státních, městských či svazových orgánů, je však jeden velký otazník. S tímto velkým otazníkem tedy nelze ani dostatečné kvalifikovaně plánovat ani v oblasti členských příspěvků, ani investic. Snad se v průběhu jara ten otazník postupně začne zmenšovat, nyní je ale na jakékoliv prognózy příliš brzo a prosíme tedy všechny hráče a rodiče o trpělivost.
Panuje v klubu obava z omezení finančních příjmů od sponzorů či dotačních titulů, na kterých je klub závislý a zvyklý?
Už jsem o tom psal výše – obava tu je. My máme sponzory spolehlivé a vždy bylo jednání s nimi korektní, ale samozřejmě jejich ochota bude hodně záviset na tom, jaké dopady bude mít korona krize na jejich core-bussines. Takže jim držíme palce, aby co nejmenší. Co se týká dotačních titulů, omezení již se objevily – byly zrušeny některé investiční dotace a obávám se, že čím déle bude krize pokračovat, tím větší ty škrty budou. Na druhou stranu stále ještě věřím ve zdravý rozum politiků i úředníků, že si uvědomí, že abnormálními škrty mohou pohřbít celý amatérský sport.
Další otázka trochu navazuje. V případě že by došlo k znovu rozběhnutí sezóny, očekává vedení klubu nějaký odliv našich členů, zejména u těch mladších kategorií, či náborových ročníků? Jsou realizační týmy v kontaktu se svými svěřenci?
Tady jsem opět optimista – možná u těch nejmenších dojde k nějakému úbytku směrem od kolektivního k individuálnímu sportu, který je v současné době „snazší“ provozovat, ale nemyslím si, že to bude nějaká masivní záležitost. Spíš věřím, že většině se hokejbal dostal tak „pod kůži“, že v okamžiku otevření sportovišť vběhnou na hřiště s ještě větším nadšením, než před krizí. Realizační týmy přes sociální sítě s hráči komunikují, posílají jim i různá doplňková cvičení (příkladem jsou některá svazem poskytnutá videa apod.), ale samozřejmě všichni nedočkavě očekávají možnost společného pobytu na hřišti, který je nenahraditelný.
V letošní sezóně klub slaví 20 let od jeho založení. Zrušila se i zimní zábava, nelze uskutečnit ani další plánované akce, zatím je to spíše taková smutná oslava. Plánuje klub tyto menší oslavy či sešlosti přeložit na další sezónu, pokud by to situace umožnila, nebo jaké jsou vyhlídky a plány v této věci?
Oslavy byly naplánovány, teď v lednu se měl konat ples s účastí mnoha současných i bývalých členů včetně zakladatelů klubu. Bohužel ze všech oslav sešlo a musíme alespoň část z nich posunout, až to bude možné. Navíc vzhledem k situaci ani na nějaké „oslavy“ není moc nálada. Prvotní bude samozřejmě znovuspuštění sportování, ale i na nějaké oslavy a připomínku historie klubu určitě čas najdeme - 20 let není tak málo a otevřeně-nikdy bych si nepomyslel, když jsem před těmi dvaceti lety byl na hřišti se „svými“ žáky, že se klub rozroste do současné velikosti a že s ním zažiju tolik sportovních radostí a úspěchů – a to si nějakou oslavu určitě zaslouží.
Probíhají nyní nějaké i elektronické jednání vedení klubu v době nouzového stavu?
Samozřejmě chod klubu se nezastavil a pořád jsou věci k řešení. Všechny záležitosti nyní řešíme přes sociální sítě, osobní jednání mi jsou bližší, ale ty jsou zatím pouze např. v otázce podpisů smluv a žádostí, kde se potkávám s naší účetní Janou Nekolovou.
Jak trávíš nyní volný čas a čím si zlepšuješ náladu? Máš čas na věci, na které při běžném fungování není čas? Co by si vzkázal všem členům našeho klubu? Děkuji a přeji pevné zdraví.
Dobrá otázka. Samozřejmě nějaký čas mi zabere práce pro klub, mám trochu víc času i na své záliby -fotografování, přírodu…….A jak říkám – všechno špatný je k něčemu dobrý - díky krizi si teď v daleko větší míře užívám rodin svých synů a protože žijí mimo Pardubice, cestování za nimi si teď užiju víc, než předtím a část týdne tedy trávím mimo Pardubice. A nejlepší lék na zlepšení nálady? Tím je pro mě čas strávený s půlročním a dvouletým dítětem :).
Všem
členům klubu bych vzkázal jediné – optimismus a víru. Optimismus, že bude líp a
víru, že už to nebude dlouho trvat a sejdeme se na hřišti.
