Na klubových sociálních sítích proběhla zpráva, že ses stal členem představenstva. Jak tuto skutečnost vnímáš a jaké budeš mít ve vedení klubu úkoly?

Mohu potvrdit, že na poslední valné hromadě jsem byl zvolen členem předsednictva a těším se na spolupráci s ostatními kolegy při dalším rozvoji klubu. O nějakém vymezení kompetencí se ještě budeme bavit, ale určitě se i nadále budu chtít věnovat našim nejmladším hráčům a snažit se, aby měli co nejlepší tréninkové podmínky.

Jak ses vlastně k hokejbalu dostal?

Pro mě byl soutěžně sport č. 1 basketbal, hokejka však byla pro moji generaci nedílnou součástí našich volných dnů. Nechal jsem se “ukecat” svým bratrancem (a to se bavíme o přelomu století) ať si zkusím s nimi v zimě zahrát v Přelouči. Drtivá většina spoluhráčů včetně mě byli limonádový amatéři, sešli jsme se vždy až před zápasem. K trénování jsem se pak dostal přes své děti, jak už to tak bývá, kdy jsem byl osloven, jestli bych nepomohl a už jsem u těch dětí zůstal, i když ty moje už z nejmenších kategorií odrostly.

Co se týče tvých dětí, tak Kuba prošel kompletní žákovskou kategorií, ale pak dal přednost tenisu a Toník hraje za přípravku. Jak se oběma klukům ve jejich sportech daří?

Děkuji za optání. Pro mě a manželku jako rodiče je nejdůležitější, aby děti dělaly co je baví a co mají rády. Jen tak se mohou zlepšovat a je jedno jestli je to sport nebo třeba umění. Já jsem samozřejmě rád, že oba kluci si vybrali sport, kde je doma můžeme podpořit více, než kdyby se dali třeba na hudbu. Kluci si prožívají vítězství i porážky, ale tak to ve sportu i životě chodí. Občas by se šlo i něčím pochlubit, ale my tohle v povaze nemáme. Navíc může přijít nemoc, zranění, ztráta zájmu a všechna sláva polní tráva.

Realizační tým těch nejmenších kategorií v čele s tebou sklízí v klubu velké uznání za to, co pro děti vymýšlíte. Kde berete nápady, inspiraci a volný čas, pro realizaci těchto akcí?

Děkujeme za poklonu!! Asi jsme všichni trochu blázni, jenže bez určité míry kaskadérství to nejde. O tom by mohl vyprávět určitě každý trenér dětí z každého klubu. Myslím, že u nás jsme na jedné vlně v tom, že děti jsou pro klub budoucnost. Navíc máme opravdu zapálené rodiče, jež sami přicházejí s nápady. Z některých akcí bychom chtěli udělat klubovou tradici a mít je napevno v našem termínovém kalendáři. Určitě to všechny z nás stojí spoustu osobního času, to asi potvrdí každý kdo s dětmi pracuje, ale snažíme se to dělat příjemné i pro nás a dělat to tak, aby to bavilo i nás dospělé. Někdy se tak stane, že se čirou náhodou sejde parta lidí a vše si sedne. Budeme se snažit, aby vedeni klubu nadále tyto akce podporovalo.

Už máte v merku nějakou další zábavnou akci pro děti?

Jaro je vždy více zaměřeno sportovně. Turnajová sezona se rozjíždí v polovině března a končí až ve druhé polovině června. I přesto doufám, že v nabitém herním kalendáři si s dětmi uděláme 2-3 akce mimo hokejbal.

Autor rozhovoru: Jiří Voženílek

Autor fotografie: archiv Pavel Rampír